Zdroj:
Reflex
Datum:
8. 7. 2010
Autor:
Pavel Maurer
Foto:
Profimedia.cz
Článek na webu Grand-Restaurant
Recepty, restaurace, šéfkuchaři, rady, triky a zajímavosti pod dohledem milovníka dobrého jídla, pořadatele Prague Food Festivalu a tvůrce uznávaného restauračního průvodce Grand Restaurant PAVLA MAURERA
„Způsob, jakým krájíte maso, ukazuje způsob, jakým žijete.“
Konfucius čínský filozof, 551–479 let př. Kristem
Upřímně řečeno, o čínské gastronomii toho vlastně moc nevíme. Každý z nás sice nějaké to jídlo už ochutnal, ale co to bylo? Smažené nudle s kuřecím masem a bambusovými výhonky, kuře kung-pao nebo jsme si doma uklohnili „čínu“ způsobem co dům dal, naházeli zeleninu a maso do woku, zalili sójovou omáčkou a pak zamíchali s rýží nebo v lepším případě s rýžovými nudlemi.
Rozmanitost kuchyně Číňanů je však stejně nedozírná jako jejich země. Není náhodou, že právě čínská kuchyně je spolu s italskou nejspíš nejrozšířenější na světě. Asi byste těžko našli nějaký kout planety, kde se nedá najít nějaké čínské bistro nebo restaurant. Identifikace je velmi jednoduchá: jméno podniku je napsáno tajemnými znaky, vedle toho pak překlad (často se podniky jmenují Peking, Hongkong, Květinová zahrada, Velké štěstí nebo Šanghaj). Interiéry bývají jako vystřižené ze stejné designérské dílny, na stěnách visí obrovské akvarelové obrazy s motivy přírodních scenérií borovic a homolovitých hor, letících volavek či zápasících tygrů. Židle i stoly jsou z kvalitního dřeva, občas vykládané perletí a na ubrouscích se někdy objeví typičtí letící bájní draci … Takhle vypadají podniky, které se snaží myslet to s čínskou kuchyní opravdu vážně.
Jídlo č. 87
Ve chvíli, kdy vám nabídnou místo jídelního lístku obrázkové leporelo s fotografiemi jídel, začněte být ve střehu. Pak většinou nejde o restauraci, ale skáčete rovnýma nohama do čínského fast foodu, který bohužel ovládl skoro všechny světové metropole, tržiště a supermarkety. Občerstvení je zde skutečně rychlé, poměrně rozmanité, levné, už ani nemusíte říkat, jak se co jmenuje, a okouzlovat svou mysl a jazyk krásnými výrazy pokrmů, pouze nahlásíte, že chcete jídlo č. 87, a stojí vás to pár korun, máte plnou plastovou misku a vyberete si jednorázové hůlky nebo příbor. Obsahem jsou prefabrikované suroviny se záruční lhůtou několik let a dochucovadla bůhví z čeho. Nicméně to chutná docela dobře.
Evropská varianta
Chci vás inspirovat k návštěvě těch kvalitnějších čínských restaurací, kterých je jako šafránu. Podle neoficiálních statistik bylo v roce 1994 v naší zemi asi dvacet čínských podniků (zatímco dnes jich je přes čtyři sta). Tehdy otevřeli první přistěhovalci z provincie Če-ťiang slavný Huang He ve Vršovicích, kam si jezdili Pražáci přes půl města pro jídlo. Úplně zastínili slavnou Chinu, která byla ve Vodičkové již za socialismu.
V Huang He spojují české potraviny s čínskými ingrediencemi – směsí badyánu, fenyklu, skořice, hřebíčku a pepře. Někdy je vše podpořené ještě zázvorem a kardamomem. Dále si potrpí na různé druhy čínských hub, jako například ucho Jidášovo, šíitaké, rosolovku stříbrnou, jež často nemají žádnou výraznou chuť, ovšem ostře voní a pokrm pěkně zdobí. Dnes tu můžete chutnat takové dobroty, jako teplé kalamáry s celerem, jelena na mandlích, chilli a česneku, grundle, ostré kuře se sečuánským chilli nebo zeleninu v octu. Rozhodně je třeba jíst u kulatého stolu s otáčivým kulatým pultem se spoustou mističek. Velmi důležité jsou předehřívané kovové pláty, takže se nemusíte obávat, že jídlo vystydne.
Ovšem většina čínských pokrmů chutná přímo ve své domovině docela jinak. Jinak voní, vypadají, takže mnohdy byste byli dost zaskočeni. Čína, kterou nám servírují u nás, je evropská varianta, aby nám „to sedlo“. A to se ve zdejších kvalitních podnicích daří skvěle.